TOPlist

Kniha řezaná jak Chagallovo Štěstí

Mlčet se dá různě. Tak třeba ve stínu stromů s knihou, v zapadlém kavárně, v zakouřeném baru. Mlčet se dá taky básněmi, jak ukazuje Nela Hanelová.

Kniha, nazvaná provokativně Chagallovo štěstí, v sobě mnoho slastného pocitu nenese. Narozdíl od obrazu známého malíře jsou v ní vztahy chladné, kruté a narušené, asi jako kdybyste roztrhli malbu vejpůl. Nela Hanelová se tak vyrovnává s rodinným dědictvím, dětstvím a svými vztahy.

Útlá sbírka o šedesáti stránkách nabízí dvě části po 24 básních. Každou část uvozuje báseň Nelly Sachsové, německé básnířky židovského původu, která figuruje jako jedna z inspirací tvorby Nely. Místo metaforou srší její verše obrazností a syrovou surovostí a tvrdou sexualitou.

Zatímco první polovina sbírky řeší rodovou paměť, dědictví a dětství („zhruběls/léty/nezdrobňuješ -//už ani vlastní děti„), tu druhou zaobírá ženskost, intimita, sex a prázdnost milostných vztahů („až na úzkost která vzlíná/až na obnažená lůna/cizích žen jež chtěl bys svést -// pravda obnažena jest„). A je toho mnohem více.

***

nemůžu dovnitř
ani ven zredukována na iniciálu ještě visím na životě na jméně
situaci Kafkových postav znám intimně –

zevnitř
(str. 19)

 

S vlastní identitou se autorka srovnává nejen skrze Kafku, ale i zkoumání vlastní duše i obvyklých klišé („vlastní duši nelze zabít znásilnit/(…)//jako by mi vymazali identitu i se všemi kořeny„) a jazyků svých předků – používá češtinu, slovenštinu i němčinu.

***

jako bychom museli zcyničtět
zhrubnout
a obtěžkat své svědomí stejnou vinou –

abychom byli s to svým viníkům odpustit
(str. 54)

Valná většina básní, ze kterých žádná není pojmenovaná, se ukrývá ve čtyřverších, kde čtvrtý verš, postavený mimo ostatní, slouží jako rozuzlení. Inu, ne vždy. S výjimkou sedmi šestiverší se však jedná o prakticky stejnou formu – více či méně fungující. Z interpunkcí se v básních také šetřilo, nejčastěji potkáte pomlčku a to právě jednu mezi třetím a čtvrtým veršem, snad občas si přiskočí otazník nebo závorka, jinak nic.

Nela Hanelová svou prvotinu publikovala sice ve svých 29 letech, ale rozhodně není žádná začátečnice. Její verše se již předtím vyskytly v časopisu HOST. Rodačka z Třebíče vystudovala brněnskou bohemistiku, historii a polonistiku a následně přidala judaistiku v Olomouci. Věnovala se korektuře, byla lektorkou v Židovském muzeu a v Židovské obci Brno a vystřídala mnoho měst (Vilnius, Greifswald, Krakov), v kterých pobývala. V současnosti se nachází v Jeruzalémě, kde studuje hebrejštinu, judaistiku, jidiš a aramejštinu a snad připravuje další básně.

Chagallovo štěstí vydalo nakladatelství Větrné mlýny v roce 2008 jako svou 163. publikaci v nádherné grafické úpravě Jana Donée.