Re:wired – Singularita na almanachu technologie

Když se sejde smetánka kyberpunk na třídním srazu po dvaceti letech, je na co vzpomínat. Rewired je antologií post-kyberpunku, který útočí na čtenáře tak agresivně, jako původní syrový kyberpunk ze chřtánu osmdesátých let. Staví se čelem k některým ze zásadních kritik, které jej stavěly do pozice naivního bláznovství, a jednoduše je přechází. Vyrostl. Dospěl.

Od první vlny kyberpunku se svět změnil, stejně jako sci-fi. Zatímco v naivních dobách sedmdesátých let představa, že společnost bude jiná než ta „naše“, byla kacířská (a krom americké střední třídy tímto trpěla i sovětská sci-fi – například Skromný génius Vadima Šefnera), jestli dneska víme něco, tak je to fakt, že společnost je různorodá a zůstane různorodou i za dvacet nebo padesát let. Všichni, kdo nosíme v kapse telefon, víme, že propojení člověka s technologií je čím dál tím bližší, telefony jsou extenzí našeho vlastního já a zároveň přístupem do singularity webu. Víme, že jsme na matrixu sociálních médií závislí, ale chceme mu býti bližší, ne vzdálenější. Transformační schopnost technologie vůči člověku se vyvrátit nedá.

Zároveň jazyk, který je vlastní fantastice, přestal být homogenní. Protest kyberpunku proti sálodlouhým uměleckým popisům a vyzdvihování údernosti padl na úrodnou půdu – nebo byl jen předzvěstí nové generace, vyrostlé na filmech, komiksech a později zahrnuté množstvím textu na webu, že preference údernosti, zkratkovitosti a neuhlazenosti přerostla z jedné malé subkultury do mainstreamu.

Rewired sleduje tohle všechno s v povděkem a ukazuje, kam se vidění světa posunulo. Třeba přešlo svou fascinaci Ulicí. Když Bruce Sterling píše svou povídku Bicycle repairman, je vám jasné, že tenhle člověk není z ulice. Je to hipster a fakt, že se ocitl ve slumu, není dán žádnou životní situací, nýbrž vlastní volbou a touhou po uměleckém životě. Kessel (editor antologie) k povídce s hořkým humorem dodává, že ústřední přátelská dvojice příběhu bude za deset let mít vlastní firmu nebo bude mediálním komentátorem, pár dětí na krku a nejspíš i nějaký ten rozvod.

Greg Egan si v povídce Yeyuka půjčuje kritiku kapitalismu a moci korporací, která často byla vlastní dystopickým kyberpunkovým vizím, a staví ji do světla kontrastu prvního a třetího světa a jejich ekonomik. Technologický pokrok přímo integrální k lidskému zdraví v rukou korporací, které mají jako jediné mantinely ty z profitu, může vést k situacím nebezpečných nerovností. A nebo k hezkému a bezstarostnému času na pláži, podle toho, kde se vyskytujete.

Na vliv korporací navazuje Paolo Bacigalupi v textu Calorie-man. Co se stane, když veškerou zemědělskou produkci ovládnout korporace se svými geneticky modifikovanými plodinami, které jsou – jak jen to říci – neplodné? Co když jediný způsob, jak dál pěstovat pšenici, je syntetizovat semena pro setí, co když copyrightová ochrana genu dosáhne tak pokročilých stupňů (úvaha, nad jejíž praxí v současné realitě medituje Janisse Ray v knize “The Seed Underground: A Growing Revolution to Save Food”), až nebude nikdo, kdo by dokázal vlastním pěstováním oponovat? Na tyto otázky se pokouší odpovědět v příběhu, který v podstatě není nic jiným než příběhem indického emigranta, který se musí srovnat se svou minulostí.

Většina příběhů se odehrává na poli alespoň relativně funkční společnosti, kde součástí identity hlavního hrdiny je jeho vymezení. K tomuto tématu přidává Charles Stross sexualitu, která hraje v kyberpunku též prominentní roli. Jako potomek sexuální revoluce šedesátých let, rozvoje pornografie po roce 2000 a příslibu virtuální reality, postkyberpunk si všímá proměňující se sexuality. Ať již, jako Bruce Sterling, přichází s konceptem dobrovolné hormonální asexuality, pro kterou se můžete rozhodnout, když máte pocit, že vás sex akorát rozptyluje od Tvorby, přes problematizování intimity a sexu jako mezilidského vztahu a komunikace, z které člověk má často potřebu uniknout v textu Gwyneth Jonesové, nebo ve Strossových „Lobsters“, kde sex je sice radovánkou (nejen) mladých, ale představa výměny živočišných tekutin je pro aktéry ve zkratce zhusta nechutná. Mimo to se Stross zabývá nestandardní myšlenkou – lze žít v kapitalistickém světě bez peněžních toků? A přináší optimistickou odpověď – když jste dobří a když máte dost invence, peníze nepotřebujete. A přes utkvělé představy oficiálních míst jako je berňák u toho nemusíte ani podvádět.

Posledním příběhem, na který upozorním, je Search Engine od Mary Rosenblum. Na knihu z roku 2008 působí až moc věštecky, mluví o neuvěřitelném dat sbíraných různými společnostmi, mluví o zájmu, který o ně jeví bezpečnostní složky. I o snaze došlápnout si na marginalizované skupiny. Spisovatelka zúročila své zkušenosti se psaním mysteriózních románů a ke kyberpunkovému prostředí přidala noirový nádech a záhadu do příběhu. Hlavní postava se zpřetrhanými vazbami na své vlastní dítě je jen drobný bonus, který čtenáře určitě zaujme.

Celkově je antologie kvalitně zpracovaná. Obsahuje 16 příběhů, střípky z dobové (80. léta) dopisní komunikace mezi Brucem Sterlingem a Johnem Kesselem zabývající se hnutín kyberpunku a rozbor vývoje žánru a jeho hlavních rysů. Jak po teoretické, tak po literární stránce se jedná o důležitou součást knihovny fanouška žánru – ať už ji seženete v originále jako Rewired, nebo v překladu jako Singularitu.