Limitless – zázračná pilulka pro každého
|Každý člověk chce být lepší. Bez bolesti. Bez snahy. Bez dlouhého čekání na výsledek. Zábavně, rychle, sexy. Stačí zajít do knihkupectví a vidět ta kvanta knížek, jak do měsíce získat vysněnou postavu, jak rychle zbohatnout, jak rychle číst, jak se všechno naučit za 20 hodin. A jestli plánujete přečíst všechno, začněte tím rychločtením. Jake McDorman si v seriálu Limitless splnil právě tento sen.
Každý by chtěl zázračnou pilulku. Pilulku, která vyřeší všechny jeho problémy – pro jistotu i ty, které ještě nemá ale bude mít. Pilulku, která celé odvětví osobního rozvoje strčí do kapsy, zbouchá do kuličky, ochutí možnostmi, které se i ta nejodvážnější a nejfantasknější literatura bojí naznačit, a udělá z vás nadlidi. „Co kdybyste věděli přesně, kolik síly máte v rukou?“ slibuje trailer – a slibuje toho mnohem víc. Jenže se hodí zásadní otázka: Jak moc originální je seriál?
„Limitless“ pojmenoval Neil Burger svůj film – Všemocný – z roku 2011. A základní premisu – chlápka, který si vezme jednu správnou pilulku, aby dokázal všechno, v ní použil také. Takže se nabízí otázka: Jak moc originální je celý seriál? A jak dobrý?
Podle prvních dílů je třeba uznat, že seriál vede. Film přichází s několika paradoxními problémy, zároveň změnami tempa a obrazovým zpracováním našeptává otázku, jestli si něco nezobli i tvůrci. Seriál je těchto neduhů zatím ušetřen, byť se stejným režisérem. Možná se poučil.
S čím naopak seriál přichází je akční krimi podívaná, při které policie (FBI v tomto případě) má možnost využít nejlepšího konzultanta na světě. Konzultanta, který hravě strčí do kapsy i Sherlocka Holmese s doktorem Watsonem jako přívěškem na krk. Oproti filmu je otázka kolik lidí této zázračné droze holduje palčivější. A stejně tak všechny další otázky ohledně pilulky přichází s naléhavostí, která nemá u seriálů mnoho konkurentů (snad jen historie a osud Jona Sněha se vyrovná).
Fanoušky filmu jistě potěší, že seriál dějově navazuje právě na film. Edward Morra si užívá svou senátorskou sesli a zároveň ukazuje velký pokrok ve znalostech NZT. Dokonce ví, jak se zbavit vedlejších efektů a protagonistovi seriálu Brianu Finchovi přesně tuto možnost nabídne. Otázkou ovšem zůstává, co za to bude chtít.
Jestli je možné něco vyčíst celému seriálu, tak je to jeho akcentace krimi a policejní akce a slabost „lidských“ scén. Ale nic, co by člověka odradilo od strávení 45 minut u obrazovky.